This article is currently available in Czech only — the English version is coming soon. Switch to CS above to read the original.

Letošní český trh to ukazuje názorně. Accolade v červenci navýšil zelenou emisi z 1,25 na 2,5 miliardy korun s kupónem 7,00 procenta a jeho starší dluhopisy se obchodují kolem 103 procent nominálu. Pale Fire Capital v srpnu prodal 750 milionů korun s kupónem 7,25 procenta za jediný den. Jiní emitenti přitom odkládají kupóny a jejich papíry se obchodují za zlomek hodnoty. Rozdíl nedělá jen byznys. Dělá ho i to, co a jak firma věřitelům říká mezi emisemi.

Tady je sedm věcí, které držitelé dluhopisů chtějí, v pořadí důležitosti.

1. Vidět cestu ke splacení

Věřitel si potřebuje odpovědět na jedinou otázku: z čeho mi to vrátíte? Chce vidět vývoj zadlužení, úrokové krytí, likviditní rezervu a plán refinancování. Jedno číslo sleduje víc než všechna ostatní: čistý dluh k EBITDA, tedy kolik let provozního zisku by splacení dluhu trvalo, a hlavně kam to číslo míří.

2. Žádná překvapení

Pravidelný reporting, předem ohlášený kalendář, špatné zprávy jako první a stejná čísla pokaždé. Trh oceňuje nejistotu vyšší přirážkou; každé překvapení zdražuje peníze, každá včas vysvětlená informace je zlevňuje. Firmy s kvalitním zveřejňováním si prokazatelně půjčují levněji.

3. Vědět, kde stojí v pořadí

Zajištění, ručení, podřízenost a kovenanty, tedy smluvní sliby emitenta o tom, co bude a nebude dělat. Věřitel chce vědět, co se stane, když vlastník rozhodne o dividendě, odkupu akcií nebo akvizici. Dobře nastavené kovenanty nejsou svěrací kazajka, ale sleva: omezení investic nebo vydávání nadřazeného dluhu snižuje náklad dluhu zhruba o 35 až 75 bazických bodů.

4. Přístup k managementu

Call po výsledcích, jeden pojmenovaný kontakt a finanční ředitel, který mluví s věřiteli stejně ochotně jako s akcionáři. Instituce nepřitahuje víc papíru, ale přímý přístup k vedení. Bondholder si pamatuje, kdo zvedl telefon, a příště je v knize dřív.

5. Ratingová logika, i bez ratingu

Mluvte jazykem agentur, i když rating nemáte: páka, krytí, likvidita, kvalita aktiv. Tak čte firmu i investor, který rating nevyžaduje. A první rating berte jako komunikační projekt; otevírá instituce, které nehodnocené papíry kupovat nesmějí, a rozdíl ve výnosu mezi ratingovou a nehodnocenou emisí se počítá v desítkách bazických bodů.

6. Jeden příběh, dvě publika

Akcionáře zajímá růst a výplata, věřitele oddlužení a krytí. Firma s akciemi i dluhopisy má proto před oběma skupinami jiný důraz, ale musí mít jedna čísla a jednu politiku. Věřitel snese, že akcionářům slibujete dividendu; nesnese, když neví, jak se ta dividenda srovnává s cestou ke splacení. Rozpor nevzniká z odlišného důrazu, vzniká z toho, když každé publikum slyší jinou verzi priorit.

7. Fungující sekundární trh

Tvůrci trhu, transparentní cena a zájem emitenta o to, jak se obchodují starší emise. Nelikvidní dluhopis nese vyšší výnos bez ohledu na kvalitu emitenta. Kdo se stará o sekundár, má plnou knihu v primáru; přesně proto se Accolade drží nad nominálem.

Co za to

Emitent, kterému věřitelé věří, platí nižší rizikovou přirážku, má větší poptávku a dostane lepší podmínky: delší splatnost, výhodnější call opce, měkčí kovenanty. Passerinvest v únoru navýšil emisi z 1,5 na 2,5 miliardy a starším držitelům nabídl výměnu do nové. Investoři dávají flexibilitu firmám, kterým věří, a důvěra se buduje mezi emisemi, ne během nich.

Dvacet let stojím na straně emitentů a jedno platí pokaždé: dluhopis není transakce, je to začátek vztahu. Kdo to pochopí dřív než v krizi, platí za peníze méně po celý život firmy.