This article is currently available in Czech only — the English version is coming soon. Switch to CS above to read the original.
Praktický lékař, který si ordinaci otevřel v devadesátých letech, jde do důchodu a prodává ji. Na dveřích se změní cedule se jménem, smlouva s pojišťovnou zůstane. O pár pater výš si někdo na nákup takových ordinací půjčil od drobných investorů. Kupón jim platí emitent. Peníze na něj ale přitékají ze zdravotních pojišťoven. Je to jistý byznys – dokud pojišťovny platí.
„Jistý“ byznys
Ambulantní péče je pro investora skoro ideální aktivum. Cenu výkonů určuje každý podzim stát úhradovou vyhláškou. Pacienti přijdou vždycky: pojištění je povinné a u lékaře se neplatí. A ordinace se dá koupit i se smlouvou s pojišťovnou. Od roku 2015 musí pojišťovna uzavřít smlouvu ve stejném rozsahu s každým, kdo převezme celý provoz praxe, bez výběrového řízení. Když se prodává přímo společnost, která ordinaci provozuje, nemusí se pojišťovně hlásit nic. Smluvní partner zůstal, jen má nového majitele.
Tak vznikají řetězce. Skupina EUC, podle vlastních slov největší síť ambulantních klinik v zemi, v posledních letech přikoupila ordinace v Ostravě, Praze a Českých Budějovicích, síť domácí péče Včelka a jednoho z největších poskytovatelů ambulantní rehabilitace. Ceny ordinací podle znalců rostou i díky zájmu řetězců.
Ve velkém kupuje jen pár jmen. EUC s obratem 5,7 miliardy korun drží maltský fond Jana Blaška, někdejšího manažera PPF. AKESO Sotiriose Zavalianise má tržby 5,5 miliardy. Penta letos převzala šest nemocnic skupiny Mediterra, podle zdrojů Hospodářských novin za víc než 160 milionů eur. Agel Tomáše Chrenka má obrat přes 30 miliard. Aby bylo jasno: nic z toho není privatizace. Soukromé ordinace tu jsou od devadesátých let. Nové je, jak se to financuje.
Na dluh
Loni v létě prodala firma AKESO Funding drobným investorům dluhopisy za 1,5 miliardy korun. Pětileté, s kupónem 6,70 procenta, po 10 000 korunách, přes Komerční banku a UniCredit. Emise se navýšila z jedné miliardy a vyprodala. Emitentem je účelová společnost, která sama nic neprovozuje; peníze půjčuje mateřskému holdingu. Holding za dluhopisy ručí, ale nezastavuje žádný majetek. Kdyby nezaplatil, nemají držitelé v ruce žádnou nemocnici, jen místo ve frontě věřitelů, a to až za bankami a dalšími věřiteli samotných nemocnic. Podle prospektu smí holding tyto peníze poslat i svým akcionářům. Čtvrt miliardy z emise šlo na splacení úvěrů AKESO u Komerční banky. EUC si půjčuje jinde: dluhopisová emise ve výši dvě miliardy dluhopisy pro velké investory, po třech milionech korun za kus, splatná v červenci 2027.
Odkud holdingy berou na kupón? Ze svých nemocnic a klinik. U AKESO jde podle vlastní prezentace o 98 procent příjmů z veřejného pojištění, u EUC podle prospektu o 51 procent tržeb. Klinika pošle holdingu dividendu, nebo mu platí úrok z peněz, které jí holding z emise půjčil. Z toho holding zaplatí investorům. Drobný investor s dluhopisem AKESO tak de facto o dvě úrovně dál spoléhá na to, že pojišťovny zaplatí včas. Dokud platí, vypadá to jako nejjistější příjem v zemi. Když platí pozdě, chybí peníze nejdřív v té finanční nadstavbě nad nemocnicí: na splátky bankám a na kupóny.
Nejistý plátce
Veřejné pojištění letos utratí zhruba 560 miliard korun a hospodaří na dluh. Vyhláška na rok 2026 počítá se schodkem 6,5 miliardy, který mají pokrýt rezervy pojišťoven. VZP ve vlastním plánu píše, že jí rezervy mohou dojít už v roce 2028 a že pak bude platit se zpožděním. Stát přitom platí pojistné za děti, důchodce a nezaměstnané, letos 158 miliard. V červnu vláda slíbila, že na rok 2027 přidá mimořádně 24 miliard. Do zářijového návrhu vyhlášky se z toho vešlo 13.
Teď si ta data postavte vedle sebe. Dluhopis EUC je splatný v roce 2027, dluhopisy AKESO v roce 2030. VZP ve vlastním plánu čeká zpoždění plateb v roce 2028. Neříkáme, že to tak dopadne; stát pojišťovny nejspíš padnout nenechá. Stačí ale mnohem méně než krach. Pojišťovna může zaplatit o pár týdnů později. Ministerstvo může vyhláškou přibrzdit úhrady. A dluhopis, který je třeba splatit nebo nahradit novým, se refinancuje za cenu, jakou v tu chvíli trh dá. Samostatná ordinace pár týdnů zpoždění přečká. Holding s pevnými splátkami hůř: klinika, které pojišťovna zaplatí pozdě, zaplatí pozdě pronajímateli, bance a nakonec držitelům dluhopisů.
Tohle není vpuštění trhu do zdravotnictví. Cenu neurčuje trh, ale ministerstvo vyhláškou, a ministerstvo nenese žádné riziko. Nese ho ten, kdo si proti těm cenám půjčil, a za ním drobný investor, který koupil dluhopis, protože nemocnice zní bezpečně. Pacientovi ta konstrukce negarantuje nic: ani že ordinace zůstane otevřená, ani že v ní zůstane jeho lékař. Garantuje výnos, a to tomu, kdo si „na pojišťovny“ půjčil, dokud platí. Je to finanční konstrukce postavená na povinném pojištění, úhradových vyhláškách a chronicky deficitním systému. Jistý byznys to je. Přesně tak jistý, jako je jeho plátce.
Radek Němeček se přes dvacet let věnuje investor relations a kapitálovým trhům. Vedl vztahy s investory ve společnosti kotované na burzách v Londýně, Praze a Varšavě a podílel se na dluhopisovém financování Sazka Group (dnes Allwyn). Naposledy měl na starosti vztahy s investory a M&A v AURES Holdings. Působí v Prague Finance Institute a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.